O nás


Horolezecký oddíl Sherpa climb vznikl v roce 2001, když se parta kamarádů, čerstvých absolventů Dědkovy horoškoly, potřebovala začlenit pod křídla Českého Horolezeckého Svazu. Naše mladické nadšení v následujících letech nám zajistilo velkou spoustu báječných zážitků, které posílily naše přátelství, a které si neseme dodnes. V tomto podhoubí vznikl, dnes již dobře známý, filmový festival Sherpa Fest a rovněž tato horolezecká škola. 

Sherpafest 2015

Sherpafest

Během několika následujících let se náš oddíl postupně rozrůstal o nové členy, absolventy dalších ročníků horoškoly. Jak bylo zvykem, absolventi předchozích ročníků pomáhali s výcvikem nováčků, a tak se postupem času řada z nás stala kvalifikovanými instruktory a instruktorkami. Když se v roce 2010 na pár let uzavřela Dědkova horoškola, rozhodli jsme se pokračovat dál, již pod hlavičkou našeho oddílu. 

Našim posláním je nadále co nejlépe předávat zkušenosti a znalosti s horolezeckou metodikou. Umožnit dalším zájemcům proniknout do tohoto krásného sportu a skrze roční kurzy, pořádané pro 15-20 lidí, umožnit dalším skupinám prožít podobná dobrodružství a navázat nová přátelství na laně i mimo něj. Právě tak, jak jsme to zažili i my.

Horolezecký oddíl Sherpa climb, l.p. 2005

 

Proč jsem absolvovat horoškolu?

Ve svých horolezeckých počátcích jsem se rozhodl absolvovat horolezeckou školu. Mým hlavním cílem bylo zvýšit svou bezpečnost při běžných rutinních činnostech a zároveň neohrozit svého spolulezce. Během absolvování horolezecké školy se mi potvrdil můj základní předpoklad, že horolezectví je řemeslo jako každé jiné. Jenom méně odpouští lajdáctví a nedůslednost. Po absolvování horoškoly se mi můj první dojem potvrdil. Zjistil jsem, že skály jsou plné lidí kteří nadšeně a často i velmi dobře lezou, na druhé straně však mají relativně malé základní znalosti o tom, jak minimalizovat riziko zranění pro sebe a svého spolulezce. Proto jsem nikdy času stráveného v horolozecké škole nelitoval a doporučuji její absolvování každému, kdo chce tento sport vážně provozovat. Jako prémii jsem ke svému vzdělání získal přátelství řady lidí, se kterými bych se jinak mimo horoškolu nepotkal.

R. Keil

 

Naši instruktoři

 

Jarka Schücková

Horolezectví se věnuje od roku 2000. Od roku 2010 je aktivní instruktorkou ČHS, je členkou Metodické komise ČHS. Nejraději má lezení na tvrdém materiálu, jako je vápno a žula, ale nepohrdne ani pískem. Pravidelně navštěvuje lezecké oblasti jižní Evropy. Lezení se pro ni stalo součástí života. Její motto: nikdy není pozdě začít s lezením.
Radan Keil


Pracuji jako lékař na 2. lékařské fakultě U.K.
Moje lezecká kariéra začala v roce 2000. Od roku 2010 jsem instruktorem skalního lezení (RCI), od roku 2012 jsem instruktorem HAL. Od roku 2013 jsem členem metodické komise ČHS a podílím se na výcviku nových instruktorů. Rád lezu na vápně a nejčastěji jezím lézt do španělských lezeckých oblastí.
Jiří Řehoř

Horolezectví se věnuji od svých 18 let. Od roku 2003 jsem aktivním instruktorem ČHS. Rád lezu na skalkách, na pískovcích, v horách, v létě i v zimě. Zkrátka vždy a všude. Na lezení mě nejvíc baví jeho svoboda pohybu, 100% soustředění při výstupu a především kamarádství, které k němu neodmyslitelně patří.
Jiří Mraček

Předseda horolezeckého oddílu HO V.N.O., nadšený lezec, pískař a horal. Se svým stoickým klidem ve skalách poradí nejistému horoškolákovi či horoškolačce. Večer u piva, nedocenitelný společník a bavič.
  Pavel Rošický







 

Ivan Vokřál

O
Michal Buřil

Horolezectví se věnuje od roku 1999 a je lektorem Metodické komise ČHS. Má rád hory, kde čerpá energii a lezení, protože na skalách se sejde vždy dobrá parta a o zábavu není nouze. Baví ho výcvik v létě i v zimě a miluje lyže.

Michaela Adámková

Miluje bytí v horách - v létě písek i bigwall, raději klasické cesty než se tlačit na sportovkách, v zimě lezení ledů, skialpy a freeride.

Rostislav Lipus

O 

Ondřej Fliegl

Lezení se věnuje od roku 2007 a od té doby vyzkoušel mnohé od boulderingu až po veleory s ledopády. S přibývajícím věke se víc bojí a tak už do horských stěn tolik nejezdí a věnuje se více skalkám. Díky znovuobjevení rčení "Kdo umí umí, kdo neumí učí", se vrhl i na instruktorskou dráhu, od roku 2015 s papírem od ČHS. Z oblastí ho nejvíce dokáží potěšit podzimní Jizerky.
Matěj Měřička

Juniorský závodník, pískař, překližkář, milovník spárových lišejů, sportovkář, občasný sólista, budoucí bouldrista (a otec rodiny), vyznavač jizerského krystalu i yosemitských stěn a především krásných linek. Lezu od osmi let, instruktorem a trenérem jsem od roku 2018. Věnuji se především lezecké technice (protože sílu nemám) ve smyslu pohybu využívajícího přirozených svalových souher.
Tereza Měřičková

Ve skalách se pohybuje od svých dvanácti let. Nejradši bouldruje a leze na sportovních cestách v Juře, navštěvuje i klasické oblasti a písky. Její zkušeností je, že strach je potřeba si přiznat a naučit se s ním pracovat.
Michal Ficek

Lezec tělem a později i duší někdy od vysoké školy. Baví ho horolezecká metodika a předání této znalost aktivně dál, což jde nejlépe v horoškole. Zaměřuje se na vícedélkové lezení velkých stěn, i když stále častěji je vidět v Ostrově nebo Adršpachu, napůl zalezlý v nějaké spáře.

Ladislav Heythum

K lezení se dostal až později a čirou náhodou, ale skály ho chytly a už nepustily. Pod střechou boulderuje, venku ho zas nejvíc baví delší cesty po vápně. Instruktorem ČHS je od roku 2019 a spolu s metodikou se snaží mezi ostatní rozšířit názor, že každá situace se dá zvládnout s naprostým klidem. Neleze moc na písku a proto se mu ten klid i daří zachovat

 

Jiří Řehoř

Horolezectví se věnuje od svých 18 let. Od roku 2003 je aktivním instruktorem ČHS. Během své lezecké kariéry navštívil několik lezeckých oblastí v Evropě, Asii a Americe. Nejraději má lezení na písku či v horách.